siréna
Mořských panen je přehršel. Od babylonských božstev Oanna a Atargatis, přes dalmatské mořské lidi, až - dejme tomu - po vodní panny islandské. Ale nejznámějším představitelem tohoto rodu jsou přece jen sirény.
I když, ironií osudu, původně s mořem mnoho společného neměly.
Dnešní putování bude dlouhé. Začneme ho, jak jinak, v antickém Řecku a poplujeme na západ, až do teplých vod, v nichž se rodí Golfský proud. A to se ještě na skok zastavíme doma a v oceánu Indickém.
Tak vzhůru na cesty. Sledujeme tvora, který je od pasu nahoru krásnou dívkou, pod pupíkem pak místo dvojice neméně krásných nohou má rybí ocas. Zvláštní znamení: Andělský zpěv.
Vybaveni tímto popisem se přece nemůžeme splést. Tak co tu dělá ta fotografie? Nu, dokazuje, jak je třeba se mít na pozoru před nepoučenými svědky. A že je nutno všímat si ukazatelů. Momentálně jsme v antickém Středomoří a tvorové dle našeho popisu jsou tritóni, možná ichtyokentauři a nereidky, ale (zatím) v žádném případě sirény.
Podle jedné z pověstí patřily Sirény k nymfám, mezi nimiž vyrůstala Deméteřina dcera Koré, později zvaná Persefonou. Není mýtem nejznámějším - tím je pozdější verze o dcerách dvojice Achélos (říční bůh) a Terpsichóré (Múza tance) - ale přece jen původnějším, podle něhož patřily Sirény k démonům podsvětí a provázely třetí podobu trojjediné bohyně Koré - Persefoné - Hekaté. Ale člověk míní a čas mění a tak už v dobách klasických změnily Sirény povolání. Nejspíš proto, aby se dostaly do historie dvou dodnes nejznámějších a nepřekonaných námořních plaveb, Iásonovy výpravy za zlatým rounem a bloudění Odysseova. V každém případě si ujasníme několik věcí. K vzhledu se vrátím za chvíli, nyní se vám milé dámy představím. I když původně měly být Sirény dvě (podle Homéra) nebo tři, pozdější doba se shodla na i na devíti. Aby se to nepletlo, já mám k dispozici jmen jedenáct - nezbývá než přiznat, že některé patří též osobě - a tady jsou, i s překladem, jež za mne obstaral Robert Graves
Aglaopé čili Krásná tvář
Aglaofonos, Jasnohlasá, Krásnohlasá (někdy Aglaiofoné)
Leukosia, česky Bílá
Ligeia, přeloženo Řezavá
Molpé, tedy Hudba, jinak slečna Zpěvavá
Parthenopé, což znamená Panenská tvář
Peisioné, slečna Lichotivá, také Přesvědčující mysl
Raidné, ve významu Zlepšení
Teles, my bychom řekli Dokonalá
Thelxepeia, Utišující slova nebo Okouzlující
Thelxiopé, Přesvědčivá tvář
Teď už jsme se konečně dobrali jednoho z poznávacích znamení - je vidět ve většině jmen. Sirény skutečně uměly nádherně zpívat. A věděly o tom, proto si to rozdaly se samotnými Múzami.
Což byla chyba. Po nevyhnutelném fiasku je Múzy proměnily v obludy. Ponechaly jim lidské tváře a těla, přičarovaly křídla a příslušný ptačí podvozek. No, abych nepomlouval, je docela možné, že tuto proměnu má na svědomí bohyně lásky Afrodíté, které se nelíbilo, že krásné Sirény nemají zájem o jí proklamovaný promiskuitní styl života. Je to docela možné, protože Afrodíté takové věci dělala často a s chutí.
(Tak a tady bych se měl zastavit a poohlédnout se po řeckých mýtech. Ptáci s lidskou tváří tu už přece poletují a jmenují se harpyje. Ale toto zřejmé příbuzenství opomenu, protože ho opomenuli mnozí přede mnou a adoptovali Sirény do naprosto jiné rodiny.)
Ať už to bylo s proměnou jakkoliv, v každém případě se Sirény odstěhovaly do messinské úžiny. Skylla a Charybda získaly nové sousedky a kraj se začal zabydlovat. Ještě naposled připomenu původní mýtus - když bůh podsvětí Hádes unesl Persefonu, vydaly se Sirény přítelkyni hledat. A protože jim žádný člověk nechtěl pomoci, proměnila je na jejich žádost Deméter v obludy a ony se začaly mstít.
Od této chvíle jsou Sirény spjaty s vodou. Mezi jejich oběti totiž patřili výhradně námořníci, přilákaní krásnými tvářemi a luzným zjevem. Sirény je topily a vysávaly jim krev.
Nejstarší zaznamenaný případ je útok na loď Argó. Ten jim nevyšel, na palubě byl totiž božský pěvec Orfeus a ten Sirény prostě přezpíval. Toliko jediný z Argonautů se vrhl přes palubu, zachránila ho však Afrodíté.
Při této akci prý zpěvavé slečny přišly o svá křídla a navíc spáchaly sebevraždu. Mnoho pravdy na tom nebude, jelikož Odysseus je nalezl v plné a stále okřídlené formě, jak můžete vidět na obrázku. Ten také jako jediný si jejich hudební produkci vyslechl a přežil, díky dnes už známému triku se včelím voskem v uších námořníků a pořádným uzlům, jež ho poutaly ke stěžni.
S odplouvajícím ithackým králem odplujeme i my.
Cestou do středověku Sirény opravdu někde o svá křídla přišly. Ptačí nohy nahradil rybí ocas a z Messiny je vyhnala civilizace. Už Plinius je nachází v Indii (což, jak uvidíme na závěr, bylo naprosto správné).
Jak šel čas, začaly Sirény splývat s opravdovými najádami, vidět je to například na španělských Dones d'aigua, které mají obě formy těla, ptačí i rybí.
Aha, už jsme ve Španělsku? Před dalekou plavbou, jež nás čeká, je vhodné zastavit se na skok doma.
Sirény byly známy i v Čechách, byť díky nepříjemnému faktu, že nemáme moře, jen z doslechu. Tvrdilo se, že mají dívčí tělo, krásnou tvář a rybí ocas místo nohou. Případně dva rybí ocasy. Zkrátka, naše představa byla, jak jinak, totožná se zbytkem Evropy a nebylo by nutné se o ní zmiňovat, kdyby jsme je stejně i jmenovali. Ale čeština ráčila ponechat Sirény Středozemnímu moři a latině, mořským pannám se u nás odjakživa říkalo mořské panny nebo ochechule. A pro tohle, dnes už pejorativní slovo jsme se zdrželi.
Rychle zpátky na loďm vyplouváme z Palosu směrem západním, do Indie. Bohužel nikoliv za Pliniovými Sirénami, ale za zlatem a kořením. Naším kapitánem není nikdo jiný, než Kryštof Kolumbus. Nahlédněme mu přes rameno do deníku:
"Nebyly zdaleka tak krásné jako ty, co popisuje starý Horác."
Kdo? Přece tři sirény, jež spatřil v moři u západoindických (pardon, amerických, ale pan kapitán o tom ještě neví a nechce tomu věřit) břehů.
A jsme u cíle. Neboť sirény skutečně existují. Bylo by na místě pojednat o mořských pannách a mořských krávách, protože to, co mořeplavci a zoologové tehdejší doby označují jako sirény, jsou skutečně přímí potomci mořských lidí, najád a tritónů. Jenomže tato nadpřirozená stvoření neměla v rejstříku trestů záznam o napadení takových celebrit, jako byl Iáson a Odysseus - a protože útok na ty dva přišel z moře, odnesla to v pozdějších dobách právě ona.
Díky kontinuálnímu udržování pověsti se tak Sirény hladce přenesly do dnešních časů a do těl zajímavých - býložravých - vodních savců řádu Sirenia, sirén čili ochechulí (proto jsme se zastavili na okamžik v Čechách). Západoindické sirény, které tolik zklamaly Kolumba, jsou ovšem kapustňáci (rod Trichetus), zatímco východoindické, vyskytující se od Rudého moře po Austrálii a dávající aspoň částečně za pravdu Pliniovi patří k druhu Dugong dugong. Existovala ještě třetí čeleď, korouni, žijící v arktických vodách, ta však vzala za své díky velikosti, kožešině a nenasytným lovcům. Ten, jež má na svědomí posledního korouna, se, pro zajímavost, jmenoval Ivan Popov. A aby jste se z cesty přes půl světa vrátili ještě informovanější, pak vězte, že nejbližší příbuzní řádu Sirenia jsou kupodivu sloni a králíkům podobní damani.
