Jediná smrtelná z trojice Gorgon, obludných dcer boha Forkýna a jeho manželky Kéty. Také nejznámější. Graves překládá její jméno jako Lstivá, Perseův trik se zrcadlem však neprohlédla.
Byla nadmíru ošklivá, stejně jako její sestry Stheinó a Euryalé, nikoliv však od narození. Kdysi dávno byly všechny tři krasavice a nebýt románku mezi Poseidónem a Medúsou, zůstaly by jimi stále. Ti dva si však ustlali v Athénině chrámu, následkem čehož skončila Medúsa s křídly, blýskavýma očima, obrovskými zuby, mosaznými drápy a hady místo vlasů. Její pohled, stejně jako baziliščí, petrifikoval.
Athéna poznamenává celý Medúsin život. Ona proměnila krásnou dívku v příšeru (a nebylo v tom jen rozhořčení panenské bohyně nad znesvěcením chrámu, lze se domnívat, že velkou roli hrála přítomnost Poseidonova, neboť právě s ním Athéna často zápasila o přízen věřících). Tatáž bohyně později poradila Perseovi, jak rozeznat mezi nesmrtelnými smrtelnou příšeru a jak použít zrcadlo, aby ji bez problémů mohl zabít.
Perseus rady poslechl a v okamžiku, kdy Medúse usekl hlavu, vyskočili z ní okřídlený kůň Pegasos a obr Chrýsaor, dva poněkud přenošené následky vášnivé chrámové noci. Hrdina, jehož příběh je téměř notoricky znám (ačkoliv film Clash of Titans, Souboj Titánů, ho líčí dost úsporně a zpřeházeně), slíbil Medúzinu hlavu Polydektovi, aby ho odvrátil od úmyslu stát se Perseovým otčímem. Několikrát ji ovšem použil.
Vstoupila do geologie jako horotvorný prvek, když Perseus její pomocí proměnil obra Atlanta, držícího nebeskou klenbu v dnes známé pohoří Atlas.
Kapky krve, které při zpátečním letu ukáply do libyjské pouště daly vzniknout klubku hadů, jejichž jed později zasáhl do Iásonovy výpravy za zlatým rounem, když zabil jednoho z Argonautů. Pozdější doba tyto hady identifikovala (a dala jim jiný tvar) jako baziliška, amfisbainu, sépse a další divná stvoření.